Někdo si může říct: „Co bys ještě o sobě měla psát? Už jsi zhubla, byla jsi vyrýsovaná na soutěži a máš, co chceš – štíhlou postavu!“

Je toho mnohem víc, co bych vám chtěla předat – co jsem si (nejen) díky přípravě, zkušenostem se závody a měsících po závodech uvědomila.

Někdy před první soutěží jsem napsala na FB:

„Myslíte, že budete spokojení, jakmile shodíte 20, 10, 3 kila?“

„Zapomeňte na váhu a užívejte si tu cestu!“

Ovšem hlavní smysl těchto vět mi došel až nyní….

TERMÍNY, VÝZVY A ČÍSLA

1. Můj cíl byl ze začátku zhubnout.

Co myslíte, byla jsem spokojená, když se mi to povedlo? I když ručička váhy ukázala na mých vysněných 60 kilo, stále jsem nebyla spokojená.

Poučení? Na váze nezáleží.

Tělo nemělo hezký tvar, bylo měkké a ochablé. Takže to mé vysněné číslo ztratilo jakoukoliv váhu. Byla jsem typická skinny-fat, neboli štíhlá-tlustá. V oblečení jsem vypadala štíhle, ale tělo bylo ochablé, bez jakéhokoliv svalu a síly. Chtělo to zpevnit a vytvarovat pas, nohy, ramena a posílit záda. Proto jsem začala cvičit.

449294_article_photo_hb8Dr2b0_900x

2. Ale zase mi to nedalo.. Když ne číslo, tak jsem potřebovala termín, do kterého ze sebe vydám to nejlepší.

Vědomí, že jsem si dala nějaký závazek a je na mě vyvíjený tlak, mě hnalo kupředu.

První termín byla tříměsíční výzva „Do formy s m&F. Jako nakopnutí to bylo perfektní, ale chtělo to trochu zdvihnout laťku. Vždyť to znáte, pokud vás váš cíl nemotivuje, není dostatečně velký.

3. „Co takhle zkusit soutěžní prkna?“ napadlo mě, a druhý termín byl na světě…

Všechnu pozornost jsem upínala na ten jeden den, kdy se vystavím na obdiv porotě. Když to beru zpětně, tak čím více se blížil „den D“, tím méně mě bavilo to, co jsem tak milovala. Už jsem to chtěla mít všechno za sebou.

OPRAVDU NÁM „MANTINELY“ POMÁHAJÍ?

To, že si dáváme měřitelné ohraničené cíle, je v pořádku. Jak jinak bychom sledovali, zda se zlepšujeme nebo stojíme na místě?

Krátkodobé a měřitelné cíle nás můžou do určité míry motivovat a burcovat k lepším výsledkům. Nakopnout nás a pomoct najít sami sebe.

Co ale může být problém, tak že se na ten svůj cíl upneme až moc. Nemyslíme na nic jiného. Nežijeme pro nic jiného.

Když se budeme neustále za něčím hnát, tak nám bude unikat smysl přítomného okamžiku.

A hlavně, co se ale stane, jakmile toho cíle dosáhneme?

Najednou je to všechno pryč.. Konec dalšího cíle, etapy nebo termínu, na který jste upínali všechnu svou pozornost. Pro někoho to může být nepříjemné probuzení. Vědomí, že se nemáte čeho chytnout, vás může stáhnout tam, kde jste byli předtím. ALE pokud jste cílevědomí, může vás naopak vyhecovat k větším cílům a držet v napětí.

CÍLE JSOU VLASTNĚ TAKOVÁ TŘEŠNIČKA NA DORTU, NE TO HLAVNÍ, O CO V ŽIVOTĚ JDE.

maybe-its-not-about-the-happy-ending-maybe-its-about-the-story-quote-1

Jak jsem psala výše, tak cíle nás udržují v chodu. Ale podle mě je důležité uvědomit si, že jde o to být spokojený právě TEĎ. Dělat to, co nás baví a bude nás to činit šťastnými do daleké budoucnosti, aniž bychom se upínali nebo strachovali o to, co přijde, jakmile dosáhneme svého „mantinelu“.

Můžete si to dosadit do čehokoliv – až zhubnu, až dokončím to, až budu mít tolik a tolik kil, až se zúčastním soutěže.. SPOKOJENOST vychází zevnitř a je s námi neustále. Je uvnitř nás 🙂

Když si užíváte tu cestu, vydáváte ze sebe to nejlepší, máte ze sebe každý den radost, těšíte se (například) na trénink a chystání oblíbeného jídla, tak už jste zvítězili. TO JE ONO!

TEORIE VS. PRAXE

Jak píšu výše, cíle jsou zastávka, hnací motor, na naší cestě.. Výhra je užívat si tu cestu a dělat to, co nás baví.

Jakmile jsem si toto uvědomila, cvičení a tréninky si užívám jako nikdy předtím. Naučila jsem se úplně vypnout a vnímat jen ten okamžik. Jsem jen já a činky, žádné jiné myšlenky. Soustředěný pohyb, procítění svalu a koncentrace. Je mi jedno, kolik lidí pozoruje a znepokojuje můj pokřivený, rozzuřený a červený obličej.

Dokonce jsou teď vidět mnohem větší změny, než když jsem to předtím hnala, jela jako automat a neustále kontrolovala a očekávala nějaký posun.

No a co soutěže?

První zkušenost se závody pro mě byla obrovská zkušenost jak z psychického, tak i mentálního a fyzického hlediska. Byl to velký zážitek, který si mě získal a chytil za srdíčko. Díky nim jsem si uvědomila, že se nemám upínat na jeden den, ale užívat si tu cestu. CESTA JE ZÁROVEŇ I CÍL.

stažený soubor

Pokud potřebujete tak velký cíl, který zahrnuje i veřejné porovnávání s druhými lidmi, je důležité si něco uvědomit.

Soutěžit a vyhrát můžete jen sami nad sebou.

Porovnávání je subjektivní, protože nikdo nemá stejnou cestu, jako vy.

Pokud toto přijmete, tak cíl je pro vás příjemný bonus a jede se dál 🙂

Já miluju ten adrenalin a nové, neznámé situace, které na mě čekají.

Miluju výzvy, nové zážitky a zkušenosti – hlavně ty „špatné“, protože díky získám ponaučení a zkušenost a příště udělám lépe.

A to se týká i soutěžení. Už se těším na svou další zkušenost 🙂